Výchova 
Výchova a péče o štěňátko
Štěně ve věku 8 - 9 týdnů
Když se k Vám malý jorkšírek nastěhuje, nechte ho jeden nebo dva dny v klidu, ale poté začněte pomalu a opatrně s výchovou.
Předem jedna rada na téma "štěkání": Říká se o malých psech, že jsou uštěkaní. Tak to ale být nemusí, to záleží jen na Vás. Většina jorkšírů se chová zpočátku v novém prostředí klidně. Mnoho nových majitelů se proto snaží jorkšírka vyprovokovat k aktivitě předstíraným štěkáním. Jorkšír si pak myslí, že každý nový přítel dělá totéž a přes pozdější hubování dává svou radost najevo zbytečným štěkáním.
Malé štěňátko je jako malé dítě - často spí, často jí, často vyměšuje a často si hraje - psím způsobem. V této části si probereme, co Vás čeká a nemine v následujících týdnech a jakou péči a výchovu je třeba novému členovi domácnosti poskytnout.
Výchova k čistotnosti - jorkšírek bydlí vždy s Vámi v bytě, takže je nutné štěně učit, aby zachovávalo čistotu. Zcela určitě nejhorší jsou první týdny - malé štěně má velmi malý močový měchýř a často dělá loužičky. Proto je nejlépe vymezit mu prostor, kde je na podlaze položené linoleum - snadno se udržuje vytíráním. Zapamatujte si proto, že loužičku udělá vždy, když se vzbudí, nebo když se nakrmí. Když se vzbudí, vezmeme jej do náruče, a přeneseme na místo, kde chceme, aby potřebu vykonalo ( na trávník před domem ). Umístíme jej na požadované místo a pakliže vykoná potřebu, velmi radostně jej pochválíme, můžeme i přidat oblíbený pamlsek - např. kousek piškotu (ne uzeniny nebo slaný sýr).
Bývá doporučováno úkon vykonávání potřeby doplnit i povelem ( např. čurej..), po čase štěně bude i na hlasový povel chápat, co se po něm chce. Zapamatujme si, že štěně musíme velmi a hodně radostně pochválit a pohladit, když udělá, co po něm chceme, pamlsek tento libý vjem ještě posílí. Při správné péči a vedení by se štěně mělo samo odebrat na stálé místo s novinami, nebo ještě lépe začíná nepokojně pobíhat za vstupními dveřmi, kterými se chodí ven, kňučet a někdy i škrábat na dveře, protože ví, že se má jít venčit ven. Měli byste vědět, že rozdíly mezi štěňaty jsou veliké a nelze říci, že každé to začne určitě dělat za tři dny. Některé se to naučí rychle a u některého to trvá i týdny. Na štěněti poznáme i během hry, že se mu chce venčit - přestane si hrát, je roztěkané, začíná očichávat podlahu. Postup je vždy stejný a byl již popsán. Je-li štěně dopoledne samo doma a v rodině jsou děti, mělo by se stát samozřejmostí, že když přijde děcko domů, mělo by ho vzít ven. Štěně se totiž při příchodu zpravidla samo vzbudí a určitě vbrzku udělá loužičku - proto by se mu dítě mělo okamžitě již popsaným způsobem věnovat. Čím větší úsilí budete věnovat výchově k hygienickým návykům, tím rychleji se dočkáte žádoucího výsledku.
Za již udělanou loužičku nemá smysl štěně trestat - nepochopí, že je trestáno za loužičku nebo hromádku, kterou udělalo byť před deseti vteřinami. Nastane-li situace, že k tomu dojde a vy již nestihnete tomu zabránit, při močení štěně přísně pokáráme povelem "FUJ", a potom jej okamžitě přeneseme na trávník a tam jej opět pochválíme a pohladíme. Štěně si pak snadno vytvoří souvislost s tím, co se po něm chce.
Používání trestů - pamatujme si jednu důležitou věc a to pro další měsíce. Pakliže je to jen možné, vyvarujeme se jakéhokoliv výrazného fyzického nátlaku a donucení, o bolestivých trestech nemluvě. Používáním trestů je hrubě narušováno vzájemné citové pouto, které se v této době utváří - naše štěně k nám lne, přišlo o maminku a sourozence, a nová rodina pro něj představuje novou smečku - rodinu. Zážitky a vjemy z útlého věku si pes nese jako zkušenost po celý život, a pakliže fyzický trest je příliš silný nebo jsou časté, štěně prožívá trest jako stres a začíná se Vás bát. V dalších pokračováních se k trestům vrátíme, teď si budeme pamatovat, že na štěně se nemá křičet, bít rukou nebo čímkoliv jiným v ruce - malé štěňátko se vůbec trestat nemá, ale pakliže to musíme udělat, popadneme jej za kůži na krku, zavelíme "FUJ" a zatřepeme s ním - s citem. Tento úkon provedeme v klidu, rázně a velmi krátce tak, aby stres byl co nejkratší. Všeobecně platí, že nejlepším působením na štěně je kladná a neustávající motivace, tj. co největší pochvala, pohlazení a pamlsek za to, co udělá správně.
Vítání - štěně má od přírody potřebu vyskočit a olíznout nám obličej. Proto se vždy k němu sehneme ( nebo vezmeme do náruče ) a podle psího rituálu se s ním přivítáme. Zároveň ho tímto učíme, aby na nás neskákalo.
Návyk na obojek a vodítko - velmi brzy zahájíme nácvik - štěněti nasadíme neškrtící obojek, pokud se brání, rozptýlíme jej pamlskem nebo hračkou - v momentě, kdy se přestane bránit, pochválíme jej popsaným způsobem a obojek okamžitě sundáme. Několikrát denně můžeme zopakovat, ne ihned za sebou, dobu obojku na krku prodlužujeme - pakliže později snáší dobře obojek, připneme vodítko a zkusíme se s ním projít. Snáší-li to dobře, můžeme začít jemným tahem usměrnit ho, aby nás následovalo - brání-li se a couvá a snaží se vysmeknout z obojku, okamžitě povolíme vodítko (zároveň tím eliminujeme další zkušenost pro celý další život a totiž to, že tímto způsobem se dá velmi snadno vyvléci z obojku). Zároveň se snažíme upoutat pozornost štěněte pamlskem nebo hračkou tak, aby nás následovalo, podaří-li se, musí přijít veliká pochvala a obvyklá odměna pohlazením s pamlskem. Poté dáme štěňátku pokoj a později opatrně opakujeme. S vodítkem nikdy neděláme trhavé pohyby - vždy jen mírný tah. Při správném postupu se obvykle štěně velmi rychle naučí chodit s obojkem a na vodítku.
Děti a štěně - jsou-li v rodině děti, je třeba vysvětlit jim, že štěně je normální živý tvor jako ony a že to není hračka na hraní - proto by neměly štěně tahat jako hračku a pakliže se mu chce spát, ať v klidu spí. Že na něj musí dávat pozor, aby na něj nešláply, že by neměly vedle něj příliš křičet ani běhat, aby se něco nepřihodilo. Je-li potřeba štěně zvednout, nezvedá se taháním za přední nožičky nebo za bříško, mohlo by mu to ublížit. Štěně se bere za hrudník oběma rukama, nebo jednou rukou za předhrudí nebo rukou pod hrudník mezi předníma nohama a druhou rukou za nohu pod zadečkem zvedne se. Pakliže dojde k tomu, že na štěně kdokoliv nechtěně šlápne, okamžitě se k němu skloníme a omluvným tónem ho pohladíme - i tak malý pes pochopí, že to bolestivé, co se mu přihodilo, nebylo úmyslné. Už vůbec v žádném případě by neměly děti během hry a ani v náznaku na štěně cokoliv házet, napřahovat ruku, a vůbec ne s žádným předmětem nebo klackem.
Štěně si hraje - čím je starší, tím jeho hry nabírají na temperamentu a divokosti. Štěněti opatříme dostatek hraček, nejlépe gumových, a nepoužíváme takové, u kterých hrozí spolknutí utrženého kousku, a proto nepoužíváme také hračky příliš malé. Protože malý raubíř se seznamuje se svým okolím pomocí ostrých mléčných zubů, necháme jej bydlet v místnosti, kde toho může drbat co nejméně, a dáme mu dostatek hraček. V době, kdy jste doma, vezměte jej ven, aby se proběhlo a unavilo - únava je individuální , vyzkoušejte si to a neunavujte štěně vycházkou až do naprostého vyčerpání. Pokud štěně cílí svou hru na nežádoucí předměty, také na Vaše ruce a nohy, snažíme se ho vždy zaujmou jeho hračkou a pakliže se jí chopí, pochválíme ho. Nepropadejme iluzím - pokud štěně dobře hračky zná, láká ho hlavně to, co ještě nezná. Pokud odcházíme a štěňě zůstává samo doma, odstraníme vždy z místnosti veškeré pro něj nebezpečné věci - např. elektrické přívodní šňůry, jedovaté pokojové rostliny...a také vše, co by mohlo zničit - např. obuv, oblečení, koberečky, atd. ( zpočátku se snažíme nechávat štěňátko samotné co nejméně a dobu, na kterou odcházíme, postupně prodlužujeme - aby si postupně zvyklo a vědělo, že se zase vrátíme...)
Styk s lidmi a jinými psy - štěně potřebuje styk s jinými psy a lidmi - malé štěně je krásné a poutá pozornost okolí, a lidé je chtějí hladit - lepší je ovšem nepřehánět to. Úplně nejlepší je, aby si štěně cizí osoby jen očichalo a seznámilo se s nimi - naučí se tak styku s lidmi, nebude se jich bát, ale zároveň udělá zkušenost určitou zkušenost pro život - pokud necháme kdekoho, aby štěně hladil, bude si myslet, že všichni lidé jsou dobří (a to není pravda), a později až bude starší, bude se na kdekoho sápat a skákat a bude na obtíž svému okolí. Styk s jinými psy je také žádoucí, ale pouze se štěňaty podobného věku, dospělými neagresivními a psy tolerantními ke štěňatům, a v ne poslední řadě se zdravými psy, viz dále. Pečlivě dbáme na to, aby žádný pes štěně nenapadl a neublížil mu. ( VELKÝ POZOR ! )
Zdraví - štěně potřebuje styk s ostatními psy, aby si vytvořilo žádoucí vztahy, které se v této době utváří společně se vztahy k lidem. Ale pozor - nechejme jej stýkat jen se psy, které dobře známe, a kteří jsou zdraví. V dnešní moderní době, kdy jsou psi očkovaní, je procento psů přenášejících infekční nemoci - hlavně psinku a parvovirózu - naštěstí malé. Ale proč ta přísnost, říkáte si teď, moje štěně je přece očkované ! Chyba lávky - jednou z věcí, o které se obecně velmi málo ví je to, že u i malého očkovaného štěněte je určitá možnost propuknutí některé uvedené nemoci. Malé štěně má určitou hladinu protilátek v krvi z mateřského mléka matky, pak po očkování, ale plnou ochranou imunitu si dokáže samo vytvořit až ve třech měsících. Tehdy se provádí další očkování - organismus štěněte je teprve v této době schopen vytvořit dostatečnou hladinu protilátek v krvi proti nemocím a to na dalších dvanáct měsíců, tedy 1 rok. Nenecháme štěně na vycházce nic olizovat a už vůbec ne něco sbírat a polykat.
Výživa - opravdu jen okrajově - od chovatele byste měli vědět, jakou potravou a jak často byste měli štěně krmit. Obecně platí, že prudce rostoucí štěně se krmí nejméně 4x denně (lépe 5x). Poměr bílkovin živočišného původu (hodnotné libové maso - svalovina, vajíčko, sýry, pribináčky) k příkrmům a to je zelenina, dále vločky (v menším množství spařené, syrové opatrně - nadýmají), nudle, rýže, apod. je v poměru 2 : 1. Příliš studené nebo příliš teplé krmení je nevhodné - ideální teplota je pokojová nebo taková, která nepřesahuje teplotu těla ( Dokážete-li to, např. zabraňte svému štěněti v zimě konzumaci sněhu ), protože ho může potkat akutní střevní katar. Z toho plyne, že nejen sníh, ale vše zmrzlé jako potrava je pro štěně nebezpečné.
V dnešní moderní době je na trhu dostatek granulovaných krmiv pro štěňata - na granule pozor, krmíme ve velmi malých dávkách ! V žaludku nabírají potom až 4x svůj objem a podáváme-li je suché, musí mít štěně neustálý přístup k čerstvé pitné vodě ! Vyzkoušejte si, jestli by štěněti nechutnaly granulky hodinu předtím namočené do teplé vody - během této doby naberou svůj objem a rozhodně jsou pro jeho žaludek lepší, navíc tvrdé granule se špatně rozkousávají, malé štěně s mléčným chrupem nemá čím granule chroupat...Namočené granule ovšem nikdy neskladujeme - a když je kupujeme v pytli v obchodě, vřele Vám doporučuji koupit naprosto nejčerstvější podle data výroby na obalu. Dále si pamatujte, že sůl potřebuje pes jen ve velmi nepatrných dávkách a ve větším množství mu škodí, a že sůl ve velikém množství působí jako jed. Koření, hlavně ta ostrá, jsou také škodlivá - z toho také vyplývá, že nepodáváme uzeniny, které pochopitelně psům velmi chutnají, u dospělých je podáváme v rozumných malých dávkách a to jen občas, a u malých štěňat to neděláme vůbec.
Odčervení - štěně by mohlo mít především škrkavku psí. Chovatelé zpravidla odčervují feny před porodem a štěňata několikrát, než přejdou k novému majiteli. Informujte se u chovatele, zda odčervení bylo provedeno a jak, a v případě podezření na přítomnost škrkavek (případně jiných střevních cizopasníků) se poraďte s veterinárním lékařem.
Závěrem - všechny lumpárničky a nepříjemnosti malého štěněte vyváží to, že Vás bude Váš pejsek velmi milovat - bude přítulný, přátelský a oddaný po celý svůj život, a nikdy Vás nezradí. Bude to Váš nejlepší přítel po celý svůj život - a to není zrovna tak málo, že ano ? Rozdíly mezi štěňaty jsou natolik veliké, že objeví-li se opravdu vážnější problém, obraťte se na chovatele, který dobře zná nejlépe Vaše plemeno a matku, ať Vám poradí - jeho rada bude určitě ta nejodbornější. Veterinární problémy pak patří do rukou lékaře, nezkoušejte proto na štěněti žádné léčitelství.
Štěně ve věku 11 - 13 týdnů
Jak již bylo řečeno, malé štěně si hraje svým psím způsobem a tím i poznává okolní svět - podobně jako malé dítě ručičkami sahá na všechno možné a se vším zvídavě kroutí a zkouší a na vše sahá, tak i malé štěně pomocí čichu, tlamičky a zoubků testuje zajímavé předměty, věci, okolí a také lidské končetiny. Zůstává-li samo, ponecháme jej na místě nebo v místnosti, kde toho může drbat co nejméně a poskytneme mu dostatek hraček na hraní. Hrajeme-li se štěnětem a během hry ho pošťuchujeme dovádivě rukama, velmi rychle se dočkáme bolestivé odplaty sevřením tlamičky plné mléčných zoubků, ostrých jako jehly. Proto takové nerozumnosti neděláme a snažíme se pozornost rozdováděného štěněte vždy upoutat na hračku. Zdaří-li se, okamžitě pochválíme radostně povelem "Hodný". Jsou však i tací rošťáci, kteří například napadají lidské ruce a jdoucí nohy sami od sebe a protože takové chování je nežádoucí, musíme být na štěně přísní. Zná - li štěně přísný povel "FUJ", použijeme jej. Pokud je útok opakovaný a štěně nereflektuje ani na hračky a povely, budeme muset přistoupit - ač velmi neradi - k určité formě nátlaku. Výchova a výcvik jsou jedno a to samé od útlého dětství - tohle je opravdu případ, kdy od malička musí štěně pochopit, co si smí dovolit a co ne.
Otec pes a matka fenka by zlobivé štěně potrestali uchopením za krk a přitlačením k zemi, prý i zatřepáním. Přidržíme se všeobecné rady a rozdováděné štěně v tento moment nejdříve s citem uchopíme za kůži na krku a zatřepeme s ním, velmi krátce a zároveň musí přijít povel "FUJ", pokud to nepomůže, zopakujeme. Pokud se akce setkala s úspěchem, pochválíme povelem "Hodný" a pozornost štěněte upoutáme na nějakou hračku apod..
Nebo následující postup : Je-li rozdováděné štěně zahryznuto do naší ruky nebo nohy a nereflektuje na povel "FUJ", uchopíme opatrně seshora přes hřbet nosu (v místě téměř nad koutky) tlamičku za pysky a s citem zmáčkneme - zároveň musí přijít kýžený povel přísným hlasem. Je-li stisk příliš slabý, což poznáme tak, že štěně stisk neuvolnilo a naší ruku nepustilo, přidáme více na intenzitě a znovu použijeme povel - až do žádoucího výsledku. V momentě, kdy štěně ruku pustí a odskočí - musí následovat veliká pochvala s radostnou intonací "Hodný !" V zápětí zájem štěněte opět orientujeme na hračku, pamlsek nebo jinou zábavu. Dojde-li k opakování útoku, postupujeme stejně tak dlouho, než prosadíme svou - o tyto momenty se opírají celé základy výchovy a výcviku. Podobně nedovolíme štěněti, aby na nás vrčelo - nebudeme jej za to trestat, ale opět použijeme přísný povel "Fuj", a přestane-li vrčet, pochválíme jej. Od malička zvykáme štěně na to, že miska s krmením je samozřejmě jeho, ale musí si zvyknou na to, že s ní jeho pán může chtít manipulovat. V momentě, kdy předkládáme krmení a štěně se začne krmit, pohladíme jej a strčíme na pár vteřin do krmení jeden prst - pokud nereaguje, v klidu jej pochválíme, pohladíme a vzdálíme se, aby se v klidu mohlo nakrmit. Pakliže zavrčí nebo pro ruce chňapne, pokáráme jej opět přísným povelem "Fuj" a prst necháme v misce - pakliže ztichne, okamžitě a radostně jej pochválíme obvyklým způsobem, pokud ještě vrčí dál, přísný povel "Fuj" zopakujeme a můžeme ho prstem lehce brnknout do nosu za trest....zmlkne-li, opět pochválíme. Pakliže popsané způsoby nepomáhají, máte do budoucna tak trochu problém - tím spíše musíte být důslední a tuto výchovu denně opakovat. Variace této výchovy u krmení spočívá i v tom, že štěněti misku s krmením (na začátku krmení) odebereme, okamžitě pochválíme a ihned zase vrátíme a vzdálíme se. Neděláme u jednoho krmení víc než jednou. Pakliže máte větší problémy, poraďte se s chovatelem. Štěně by nemělo být stresováno obavou, že o svoji potravu přijde - celá rodina včetně dětí by měla popřát štěněti klid u krmení.
Naprostá většina majitelů si přeje, aby je pes poslouchal a naprostá většina psů příliš nebo vůbec neposlouchá - vím naprosto přesně, že je to v tom, že majitelé nevědí, jak na to. Není to tak složité, ale spíše namáhavé a nepohodlné. Malé štěňátko naprosto není možné nutit do výcviku, ale při velmi citlivém přístupu je možné už v tomto věku položit pevný základ k nejpožadovanějšímu cviku, jako je přivolání psa k majiteli. Pejskaři v tomto věku učí pracovní psy i stopovat. Nevěříte ?
Následující instrukce se týkají štěněte 2, 5 měsíce starého, ale dají se většinou použít u staršího štěněte i dospělého psa :
Pro samotný nácvik musíte dodržet následující podmínky - nedodržíte-li je, nedočkáte se žádoucího výsledku :
1. Pro zahájení nácviku přivolání použijeme vždy takové místo, kde se nebude štěně ničím a nikým rozptylovat a to ani zvuky nebo krmením. ( Krmení jako pamlsek si nachystáme jako odměnu do kapsy - čtvrtku dětského piškotu, kousek masa, sýr.) Cvičit můžeme doma v kuchyni, předsíni, pokoji, venku na dvoře, zahradě, na vycházce najdeme klidné místo - ovšem kolem musí být okolo naprostý klid, aby se štěně ničím nerozptylovalo.
2. S malým štěnětem si vyzkoušíme cvik jednou a dáme mu aspoň půl hodiny pauzu před opakováním. Během dne započteno i s pauzami neděláme cvik více než 3 - 4 x, ale procvičujeme aspoň jednou denně.
3. Štěně musí slyšet na své jméno.
4. Vybereme si jeden jediný povel, např. "Ke mně", a budeme vždy používat pouze tento vybraný povel při dalším výcviku.
5. Má-li štěně zájem o pamlsky, úmyslně vybereme dobu před krmením, kdy je hladové a ještě více při chuti, aby podaný pamlsek jako odměna byl pro štěně co nejvíce přitažlivý.
6. Zásadně cvičíme na volno, neposloucháme návody v některých knihách, které rády tvrdí, že štěně má být na dlouhém vodítku a po povelu přitaženo k majiteli. Tento způsob je přinucení ke cviku, a přinucení (nátlak) je v tomto věku velmi nežádoucí a pro štěně je nepříjemný - bude-li mít měkčí povahu, může se i vyděsit.
7. Za provedení cviku musíte vždy štěně co nejvíce pochválit, pohladit a případně podat pamlsek, má-li o něj zájem. Čím více příjemných zážitků jako odměna za provedený cvik ho čeká, tím radostněji a ochotněji ho bude provádět.
Popis nácviku : celý výcvik psů se opírá o složitou teorii podmíněných reflexů a podnětů, které tyto reflexy vytvářejí a spouští. Mezi každým majitelem a jeho psem je veliké neviditelné pouto - pes i štěně má rádo svého pána a rádo jej následuje, je-li k tomu motivováno. Jak tedy na to ?
Stoupneme si nedaleko od štěněte, v začátku 2 - 3 metry, a zavoláme jeho jméno - musíme upoutat jeho pozornost. Štěně se podívá na nás. V ten okamžik se vydáme rychlou chůzí nebo poklusem pryč, můžeme opět zavolat jméno a hned k tomu povel a nepřestáváme se od něj vzdalovat - štěně vidí, že mu někam utíkáme, a honem se vydá za námi. V ten moment zopakujeme povel a nepřestáváme se mu vzdalovat - v momentě, kdy nás dostihne se zastavíme, podřepneme, zopakujeme povel a co nejradostněji jej několikrát pochválíme povelem "Hodný" a pakliže mu chutnají pamlsky, odměníme pamlskem. Pakliže dodržíte popsaná pravidla a způsob provedení, možná budete překvapeni, jak rychle zvládnete tento první krůček pro cvik přivolání. Neusínáme na vavřínech a aspoň jednou denně cvik procvičujeme - dodržujeme pravidlo naprostého klidu v okolí, a opatrně postupně zvětšujeme vzdálenost štěněte od nás - ne víc než 8 - 10 metrů. Až bude štěně starší je nutné celý cvik upevnit za rušivějších podnětů v okolí.
Očkování - ve věku ukončeného 3 měsíce se štěně očkuje nebo přeočkovává proti infekčním chorobám. Organismus štěněte je teprve teď schopen vytvořit dostatečně vysokou hladinu protilátek krvi a provedené očkování ho chrání na dalších 12 měsíců. Používaných vakcín je mnoho, základem je vždy očkování proti psince, hepatitidě a parvoviróze, případně v kombinaci s dalšími nemocemi....mějme na paměti, že štěně musí být přímo v den očkování naprosto zdravé, bez teploty, průjmu apod. a že musí být zbaveno vnitřních cizopasníků, především škrkavky psí. ( Přítomnost škrkavek - při silnější invazi - je buď viditelná ve stolici, ale vajíčka viditelná nejsou a přítomnost může prokázat jen laboratorní vyšetření.) Očkování samotné je vlastně vpravení velmi malého množství umrtveného viru do organismu a reakce na něj při tvorbě samotných protilátek není při normálním průběhu nijak viditelná. Štěně je však přece jenom oslabeno tvorbou protilátek a proto velmi dbáme v dalších 14 dnech po očkování na to, aby nezmoklo, neprostydlo a nadměrně se nevyčerpalo dlouhou procházkou. Nekoupeme ho. Pochopitelně dbáme na správnou a dostatečnou výživu. Není-li k tomu vážný důvod, očkování neodkládáme - štěně přibližně od věku 3, 5 měsíce začíná vyměňovat mléčný chrup za trvalý a pozdější očkování by se mohlo "podepsat" na kvalitě skloviny jeho trvalého chrupu (vakcinace proti psince).
Závěrem - při používání povelů a hlasových projevů se musíte naučit používat hlasovou intonaci a intenzitu hlasu, je to velmi důležité - každý pes to velmi citlivě vnímá a malé štěně ještě víc. U povelu "Fuj" musí být intonace hlasu důrazná a přísná, hlasitost si vyzkoušíme tak, aby pes poslechl a přitom se nevylekal. Pokud budeme zkoušet cvičit již popsané přivolání psa k majiteli, povel pro přivolání musí být především výrazný a slyšitelný - vyzkoušíme si intenzitu a hlasitost. U pochvaly pak nikdy nešetříme na hlasovém projevu radosti a staráme se, aby pochvala byla co nejvýraznější, nejdelší a nejpříjemnější, s příměsí nejen radosti, ale i potěšení, laskavosti a mazlivosti, přidáme pohlazení a pamlsek.
Péče o štěně ve věku asi 3 měsíců
Pokud máte právě teď štěně staré přibližně 3 měsíce, a proto si úvodem krátce připomeneme, že v této době je nutné štěně nechat naočkovat proti nebezpečným infekčním chorobám. Toto očkování bude štěně chránit po dobu 12 měsíců a protilátky v jeho krvi se vytvoří do 14 dnů po vakcinaci. Štěňátko musí být naprosto zdravé, odčervené a dva týdny po očkování nesmí být vystaveno prochlazení, promáčení vodou a nemá být vystaveno nadměrné námaze, přičemž kvalitní výživa je samozřejmostí.
Výživa v době růstu - období po 3. měsíci věku do období 6. - 7. měsíce je ve znamení prudkého růstu kostry. Dorůstání psa končí přibližně v roce věku. Toto období je také ve znamení výměny mléčného chrupu za chrup trvalý. Výživa v tomto věku musí být proto přiměřená všem těmto nárokům a skladba živočišných bílkovin, minerálních látek (vápník, fosfor aj.) a dalších složek předkládané potravy musí být zachováno co do objemu, správných poměrů a kvality. Štěně dále krmíme tak, aby nebylo moc hubené, ale ani obézní - nadváha by mohla mít nežádoucí vliv na všechny měkké rostoucí části kostry, páteř a kloubní chrupavky. Mějte na paměti, že je potřeba hlídat skladbu stravy - nedostatek něčeho důležitého může mít za následek poruchy růstu. Pokud vaše štěně miluje granule, je to nejpohodlnější způsob, i když krmení pouze granulemi část chovatelů neuznává. Na našem trhu je řada výrobců, kteří pro Vás vyrábějí - nejlepší zkušenosti máme se značkami Royal canin ( existují speciální- pro Jorkšírské teriéry ), Chicope, Eukanuba. Ve velkých městech - v prodejnách, kde se prodávají akvarijní rybky - se prodávají granule v mikrotenových sáčcích v půl a kilovém balení a cena je poměrně vysoká, a nabídka často neuspokojivá, a navíc nemáte kontrolu nad datem výroby. Mohu-li Vám poradit, najděte si dobře zásobenou nebo specializovanou prodejnu na krmiva a poraďte se s prodávajícím, a granule kupte v originálním balení, přijdou laciněji. Například v kynologických časopisech najdete řadu reklam na krmiva pro psy se seznamy prodejců v České republice (na českém Internetu se většinou bohužel ke své škodě neprezentují, nemají zřejmě potřebu nabídnout majitelům psů kompletní informace a doporučení o svých prodávaných krmivech) - máte-li jen trochu možnost, navštivte prodejce krmiv osobně, poraďte se s ním, ale nekupujte granule, které mají datum spotřeby o dva týdny později, lépe kupujte výrobek pokud možno "nejčerstvější". Pakliže krmíte klasickou skladbou stravy a máte-li dojem, že štěně špatně roste, navštivte veterinárního lékaře. Pakliže se rozhodnete řešit výživu vlastními silami a někdo vám poradí přidávání minerálních doplňků do krmiva, přečtěte si pečlivě návod k výrobku a mějte na paměti, že jak nedostatek, tak i nadbytek těchto důležitých látek je nežádoucí, a proto postupujte opatrně. To samé platí v bleděmodrém o podávání vitamínových preparátů - vitamín A a D jsou velmi důležité vitamíny, ale vážou se na tuky v potravě a dají se poměrně snadno předávkovat.
Jedna dobrá rada - je velmi dobré navyknout štěně, aby vydrželo doma samo několik hodin bez vaší přítomnosti a to právě od útlého věku. Pes je zvíře, zvyklé žít ve smečce, a pán a jeho rodina je jeho náhradní smečkou. Je jistě velmi pěkné, staráte-li se o štěně s láskou a jste s ním neustále, nebo si ho berete i do práce. Jenomže jednou přijde čas, kdy to tahle nepůjde a pes bude muset zůstat přes den sám, možná i den po dni. Pro starší zvíře je tato nová skutečnost tragická - po celý dosavadní život bylo s vámi nebo s někým z rodiny, nic jiného nezná, a najednou je - bráno z jeho pohledu - opuštěno, odstrčeno, pán ho potrestal a opustil ho. Prožívá stres a řeší to po svém - štěká a vyje po celé hodiny, a je to problém, který se velmi špatně řeší, a vaši sousedi vás nebudou mít rádi. Pamatujte na to a 1 - 2 x týdně nehte štěně 4 až 5 hodin doma samotné, vybavte ho hračkami, ať si zvyká být samo, a ušetříte si do budoucna problémy.
Výcvik - teď se vrátíme k výcviku, a to ke cviku přivolání psa k majiteli. Pakliže jste byli pilní a cvičili podle návodu z předcházející části, měli byste již sklízet úspěchy a radovat se z toho, s jakou radostí a rychlostí k vám váš miláček po povelu přiběhne. Musíte ovšem cvičit denně - k povelu můžete přidat zatleskání, pískání, zamlaskání - časem se dočkáte toho, že štěně bude reagovat například na pouhé zapískání. Zdůrazňuji nutnost stále cvičit bez rušivých vlivů okolí a přiběhne-li štěně k vám, musí být velmi radostně pochváleno - čím více, tím lépe - přidáme pamlsek a pohlazení. Jediné, co již nemusíte dělat, je odbíhání směrem od psa - tento způsob však použijeme vždy, pokud se štěně zajímá o cokoliv jiného a na povel ihned nereaguje.
Pokud jde o výcvik psa obecně : přejete-li si mít vycvičeného psa celý život, musíte požadované cviky cvičit celý život - ovšem i nadměrné cvičení může mít opačný efekt. Každého psa můžete nadměrným cvičením naprosto otrávit, přestane cviky dělat, nebo je cvičí znechuceně, pomalu a bez radosti. Postupujeme do budoucna opatrně - u tříměsíčního štěněte velmi opatrně - a budeme si pamatovat, že méně je někdy více a jiné cviky než přivolání zatím neděláme. Pakliže si štěně hraje a jinak se výborně baví, jsou to ty rušivé vlivy, při kterých vás štěně vůbec nevnímá a na povel nepřiběhne - naprosto nemá smysl vyjadřovat hlasem nespokojenost, zlobně křičet, a už naprosto ne jej potrestat, když k vám později přijde. Trestání i dospělého psa za to, že k vám nepřišel po stovce vydaných povelů (kdy jste ho volali), zatímco se výtečně bavil při honičce s druhým psem, bude mít jediný efekt a to ten, že se pes příště bude bát vrátit se k vám. Pes neuvažuje jako člověk a jedná na základě zkušenosti - byl jsem volán, byl jsem pravda dlouho volán, a když jsem nakonec přišel, protože tak mě to můj pán naučil, byl jsem za to potrestán. Bylo to nepříjemné, pán mě potrestal za to, že jsem k němu přiběhl, příště to už neudělám a budu si to dobře pamatovat.
Pes v bytě - Pes je bezesporu šelma psovitá - pokud je unavená a dobře "vypohybovaná" a nasycená, má značnou potřebu spánku a v průměru pes prospí až 16 hodin denně. Čas jeho největší aktivity nastává několik hodin před setměním.
Pes žijící v běžné rodině, kde dospělí chodí do zaměstnání a děti do školy, v čase nepřítomnosti členů rodiny spí a to samé činí i v noci. Pakliže se rodina svému svěřenci normálně věnuje a denně ho (mimo venčení) vezme na dostatečně dlouhou vycházku, je tento životní rytmus téměř optimální. U psa je prostě nezbytné, aby se dostatečně v klidu vyspal - nedostatek spánku může mít řadu jinak se projevujících potíží, např. podrážděnost nebo nechutenství. Tento jev známe my všichni, kdo bereme své psy sebou na dovolenou a na výcvikové tábory - po několika dnech je na nich patrná značná únava z důvodu nedostatku spánku a snižuje se chuť na podávané krmení, občas i potravu odmítají, někdy bývají podráždění a vynervovaní.
Pes, který má k dispozici zahradu, prý není chudák, říká se. Pobyt na čerstvém vzduchu téměř za všech povětrnostních podmínek (u plemen, které k tomu mají předpoklady) je určitě velmi zdravý. Jenomže pes většinou bývá na zahradě sám a dost se nudí. Neběhá a nehraje si - téměř každý pes pak průběžně kontroluje vchod do domu, aby mu náhodou neunikl některý z jeho pánů, a protože nemá jiný zdroj zábavy, často běhá kolem plotu a hájí svoje území štěkáním, vidí-li jiné psy nebo osoby. Některý pak vymýšlí i jinou náhradní zábavu například . Nejhorší variantou jeho nudy pak může být útěk ze zahrady, protože vše venku je velmi zajímavé. Pes, kterého při toulání potká řada zajímavých zážitků, si to velmi dobře zapamatuje, a sklon k toulání se u něj bude objevovat po celý zbývající život.
Shrňme si to - šťastný pes je pes, o kterého je nejen velmi dobře pečováno po stránce krmení, česání atd., ale také pes, se kterým se chodí dostatečně ven (protože právě vycházka je pro psa velmi zajímavá a umožní mu dostatek pohybu), pes, se kterým si majitel hraje a věnuje se mu, a pes, který se dostatečně vyspí. Je patrné, že s tvrzením "pes v bytě je chudák" nemají uvedená fakta žádnou přímou souvislost.